Působím na sebe dojmem pokusného králíka.

3. května 2006 v 21:09 | AndrewJ |  Co se mi přihodilo
Tak. Asi jsem se měl moc dlouho fajn. A tak se k neshodám doma, ke komisionálkám z angličtiny a já nevím k čemu ještě všemu přidaly neshody s Anetou.

Jsem prý moc zamlklý, působím smutným dojmem. Chce mě takovéh, jaký jsme byl dřív. Tak jsem jí zkazil skvělou náladu, se kteoru přišla s absolventského koncertu. Na který jsem já nestihl dojít. A ještě spoustu jiných věcí. A tak už mi zbývá jen sedět u PC, čumět do zdi ozářené světlem z monitoru, poslouchat táhlé smutné písničky, a nechat si stékat slzy po tváří a cítit pak po nich slanou pachuť na rtech.
Nemůže si zvyknout, že se pořád nesměju (já si ani nepamatuju, že bych se pořád smál), že stále něco nevykládám. Ale já se prostě posledních pár dní cítím líp, když mlčím. Nemám co bych chtěl říct. Nemám o čem mluvit. Vždyť se nic neděje. A historky z minulosti nejdou vykládat pořád.
A tak přemýšlím, co teď Aneta dělá. Odpojila se narchlo z ICQ. Možná nic. A možná pláče. To asi spíš. Nevím ani, jestli jsem ji někdy viděl plakat, teď si nevzpomínám.
Je to psycho. Ona je psycho. Já jsem psycho. Svět kolem nás je psycho. Ale proč? Je mi z toho na blití. Nechci ubližovat lidem okolo sebe a stejně vím, že to dělám. Nechci, aby mi ubližovali lidé okolo mě a oni to i přesto dělají. Je tohle řád světa? proč se prostě bez některých věcích nemůžeme obejít? Co nebo kdo je generátor špatných věcí? Jsou jen špatné věci? Nebo má každá špatná věc i svou druhou stranu? Máme vůbec vlastní vůli? Nebo si to jen nalháváme? Co když jsme jen loutky, s e kterýma někdo manipuluje, a pak se dívá, jak na to budou reagovat. Působím na sebe dojmem pokusného králíka.
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.