Postřehy z mého brlohu. AndrewJ na Blog.cz

Přemýšleli jste někdy, kterou chvíli v životě by jstě chtěli znovu prožít znovu, pokud by jste měli tu možnost?

Napadlo mě to dnes. Stále jsme přemýšlel. Tuhle? Ta byla opravdu krásná. Ale ne, raději tuhle, ta byla lepší. Ne, tu také ne. Jinou. Po chvíli jsme byl úplně bezradný. Vybrat tu nejkrásnější chvíli je nemožné. A tak bych nevrátil ani svoje 18. narozeniny. Ani Vánoce s Helenou ve vlastním bytě, ani první sex (což sice nebyla zrovna příjemná zaležitost, nicméně zážitek to byl poměrně hluboký a citový, alespoň pro mě), první polibek už vůbec ne. Nevrátil bych ani spoustu jiných krásných věcí, které prostě už odvál čas. A tak bych si nakonec možná vybral chvíli, která v ten moment nebyla vůbec krásná. Vybral bych si chvíli, kdy mě život zkoušel, a mí blízcí byli se mnou nebo kdy život zkoušel mé blízké a já byl s nimi. A která by to byla? Též nevím, ale je to přece jen zůžení výběru, ono těch krásných chvil je v životě moc. Ale chvíle, kdy vám někdo pomůže v těžké situaci jsou, bohužel, mnohem vzácnější.
Se mě nějak chytla nostalgicko-lítostivá nálada. Vzpomínám na lidi, co jsem měl rád, a co je už nevidím.. Nebo s nimi aspoň už neprožívám ty nádherné věci. A nepomáhám jim, když jsou v srabu a naopak. Na lidi, co mi vstoupili do života, udělali rýhu jako hrom, a zase vystoupili. Na lidi, na které bych nechtěl nikdy zapomenout. Nezapomenu. Nesmím.