Smutná zloba
Zlobím se na ni. Úplně ji nenávidím. Chtěl bych ji zbít. Možná i zabít. Chtěl bych jí opovrhovat. Chtěl bych ji litovat. Chtěl bych ji vidět úplně dole. Já se na ni zlobím. Moc. Hodně. Příliš. Nekonečně mnoho. Nedovedete si představit, jak moc se na ni zlobím.
Ptáte se proč?
Nevím. Jen tak. Nic mi neudělala. Byla plně normální. Chladná. Možná z ní nesálala láska. Nevím. Choval jsem se jako malé díťě. Vysypal jsem na zem hranolky i rozinky. Snědl jsem dva samotné trojúhelníčky sýra(obzvláště po tomhle jsem čekal, že se na mě naštve). Pouštěl jsem příliš hlasitě hudbu. Nic. Prostě nic. Žádný náznak nějakého rozrušení. A jako kdyby se nic nestalo. Nevím. Strašně se na ni zlobím....
Ptáte se proč?
Nevím. Jen tak. Nic mi neudělala. Byla plně normální. Chladná. Možná z ní nesálala láska. Nevím. Choval jsem se jako malé díťě. Vysypal jsem na zem hranolky i rozinky. Snědl jsem dva samotné trojúhelníčky sýra(obzvláště po tomhle jsem čekal, že se na mě naštve). Pouštěl jsem příliš hlasitě hudbu. Nic. Prostě nic. Žádný náznak nějakého rozrušení. A jako kdyby se nic nestalo. Nevím. Strašně se na ni zlobím....
To jsou zápisky ze šuplíku.. to je moje minulost