Postřehy z mého brlohu. AndrewJ na Blog.cz

I já jsem teď sám. Sám se sebou. Sám se svými myšlenkami. Jsou kruté, s rozkoší sadisty mě trýzní. Nechám si to líbit, protože vím, že myšlenky za to nemohou. Jsou to mé myšlenky. V podstatě je to stejné, jako bych se sám řezal nožem po rukou. Asi se nejde cítit osamělý bez bolesti. I když člověk asi časem otupí. Nevím.
Cítím však určitou sílu, která mě nutí přemýšlet víc a víc, myslím, že je to biologická reakce těla na osamění a nutí mě přemýšlet, abych se stal úspěšným samcem a získal nějakou zajímavou samici. Nechám se překvapit, jak se to vše vyvrbí. Zatím nashle.