Řekla ne.. Mluvili jsme spolu a řekla mi, že mezi námi nemůže nic být. Že jsem spíš jak její brácha...:( Jako by toho tento víkend nebylo málo. Ach jo. Najednou je svět zase o kus prázdnější. Mám pocit, že když začnu být chvíli šťastný, někdo nahoře vezme kladivo a dá mi pár ran, abych se zase pěkně vrátil dolů. Ale já se nedám..
Řekla ne... celý víkend stojí za...
2. října 2005 v 19:08 | andrewj | Tam někde uvnitř.. a občas taky venkuKomentáře
Vyčítat jí nic nebudu... Mám ji rád.. A momentálně si dám od holek na chvíli pauzu... nebo spíš.. nebudu v tomto směru podnikat jakoukoli aktivitu
co tě nazabije, to tě posílí! Tohle je nejlepší posilovací škola!
Škoda, to je mi líto. S mezilidskými vztahy je to vůbec složité- sázet se na ně nedá- kdyby se tak dalo obejít se bez toho...jenže bohužel nevim o žádné kvalitní náhražce za vztah...:-(
No to je smutné a hlavně hrozně hnusné pocitově. Hlavu vzhůru, mraky přejdou a bude líp.
Podobnou situaci jsem zažil. Snažila se na mě být hodná, ale tím mou situaci jenom zhoršovala. Hlavně si zachovej "hrdost", prostě jí nic nevičítej.
Nechceš? Jiná nepohrdne. Zní to blbě, ale je to nejmíň bolestivé pro oba...