Možná taky někdy pláčete....
Je mi smutno. Nemohu spát. Ani jíst mi nechutná. Bolí mě hlava, jak se tam válí pocity a třískají zevnitř o lebku. Chce se mi zvracet.
Sice jsem to očekával, aale už je to tu. Našla kluka s kterým je raději než se mnou. Snažil jsem se na to připravit, protože jsme o tom spolu v poslední době dost mluvili a i já si v podstatě hledám jiného partnera pro život. Ale už je to tady. Byla s ním odpoledne v cukrárně, procházeli se. Není to výlev žárlivce, věděl jsem to od ní dopředu. Seriózní rozchod. Možná jsme se radši měli pohádat. Bylo by mi teď asi lépe, ale co bych udělal. Cítil bych se o trochu lépe, ale ona asi o dost hůř.
Je těžké se s ní rozloučit. Už ji nesmět nikdy políbit, přitisknout se k ní. Už nebudu ten na koho se krásně směje, komu se se vším svěřuje. Už bude s jiným. A snad bude šťastná. Já si to přeji. Aspoň by mělo tohlé celé smysl. Snad.
Píši tyto řádky a pláču. Ale svět nekončí. Ráno vyjde slunce a bude opět nový den. Probudím se a budu sám. Bude to nový pocit. Bude to výzva. A já mám výzvy rád.
Sice jsem to očekával, aale už je to tu. Našla kluka s kterým je raději než se mnou. Snažil jsem se na to připravit, protože jsme o tom spolu v poslední době dost mluvili a i já si v podstatě hledám jiného partnera pro život. Ale už je to tady. Byla s ním odpoledne v cukrárně, procházeli se. Není to výlev žárlivce, věděl jsem to od ní dopředu. Seriózní rozchod. Možná jsme se radši měli pohádat. Bylo by mi teď asi lépe, ale co bych udělal. Cítil bych se o trochu lépe, ale ona asi o dost hůř.
Je těžké se s ní rozloučit. Už ji nesmět nikdy políbit, přitisknout se k ní. Už nebudu ten na koho se krásně směje, komu se se vším svěřuje. Už bude s jiným. A snad bude šťastná. Já si to přeji. Aspoň by mělo tohlé celé smysl. Snad.
Píši tyto řádky a pláču. Ale svět nekončí. Ráno vyjde slunce a bude opět nový den. Probudím se a budu sám. Bude to nový pocit. Bude to výzva. A já mám výzvy rád.
AndrewJ | 
Zde hledá
Chlape drž se, moc dobře vím co cítíš. Mě řekla v nečekanou chvíli, že by chtěla, abychom byli zase kamarádi. Nebyla si jistá tím co cítí... Šíleně mě to sebralo, vůbec nic jsem necítil, jen hleděl do tmy. Už jsem to totiž čekal. Ona mě chtěla utěšit, já chtěl být sám. Začala litovat, a to byla poslední kapka, zlomilo se to ve mě, tak jsem se rozloučil a utekl do tmy. Řekl jsem si, že ji nic nebudu vyčítat, že je to pod mou úroveň. Ona mě ale za chvíli doběhla, že to takhle nejde, že má o mě strach. To už mi po tvářích stékaly slzy. Objala mě a jenom to tím zhoršila...nakonec jsem se s ní s lživým "jsem v pohodě" na jazyku rozloučil. Probděl jsem noc, chvíli jsem se vztekal chvíli chtěl brečet... nic nepomohlo. Ale časem se to samo vyřešilo...