Nikdy neberte drogy :)

31. října 2005 v 3:20 | AndrewJ |  Tam někde uvnitř.. a občas taky venku
šli jsme dnes s helenou a chalem houbovat... nebudu se o tom moc rozepisovat proč a jak. nemá to smysl.. vycházejme z předpokladu, že čas existuje.

V tom případě právě nevím kde je Helena. Cestou jsme ji s Chalem ztratili. Ani jeden nevime kde. Rozhodli jsme se to neresit. Je to povrchni a strašné, že? Jsem ještě zhoubovaný, nepíšu háčky a čárky. Občas. Poslouchám echt! Nemám to rád. Je mi krásně a je mi nablití. Mám strach o Helenu. Měl jsem strach i o Michala, ale volal jsem mu a zvládl cestu zhoubovaný sám autem(!). Akorát co ta Helena? Je 1:55. A píšu to pro případ, že jsou ty drogy opravdu tak strašné, a že to Helena nepřežila. Pořád vycházíme z toho, že čas existuje. Musela to přežít. Snad ano. Povzdechnu. Co jiného zbývá. Pořád je tu láska k Anetě. Můžu na to vzpomínat s Michalem. Už tu mám jeho, už bych nebyl sám. A to jsem hrozný sobec. Jak se cítí Helena? Je sama..Ale to neřešit. Buď se tomu spolu ráno zasmějeme, nebo jsem úplně v hajzlu, nebo jste ti blbí vy.. Můžete si vybrat... Ne, vy si musíte vybrat. To je nejhorší.. Nejhorší pocit člověka je nevěřit ve svou vlastní existenci... Mazec, že? Přijde vám to zajímavé? Jste totiž akorát povrchní, tupci. A to jen za podmínky, že čas existuje... Což není samozřejmé, ale co už.... Tak tohle jsme řešili... celý večer... začal jsem s Helenou, a skončil jsem s Michalem.. Nebo ožná úplně sám... aspoň vědět, jestli je Helena v pořádku... NIKDY NEBERTE DROGY... MOŽNÁ JE V NICH PRAVDA, ALE BEZ NICH JSTE SPOKOJENI... JESTLI JE PRAVDA TAKOVÁTO, NECHTĚJTE JI ZNÁT...áááá nemám to rád.... Aneto, miluju tě... to v každém případě... uvědomil jsem si to dnes... celý svět pro mě dnes nekonečně mnohokrát umřel a nekonečně mnohokrát ožil... A teď doufám, že tě miluju...ale jsem zdrogovaný.. takže pochybuju... ale už to, že ti tohle teď píšu je důkaz, že k tobě něco cítím.. aspoň pro mě.. možná spíš potřebuju někoho milovat... namlouvat si to... namlouvat si, že čas existuje, aspoň, že to přežil ten Michal... když jsem si uvědomil, v jakém stavu jel domů...A navíc pořád nevím, co ta Helena. A nevím.. jestli se vrátit tam, odkud jsem přišel nebo jít hledat dál... ale vrátím se tam odkud jsem přišel... aspoň zatím...(protože ve skutečnosti čas neexistuje.... ale zatím předpokládejme, že ano... jestli si uvědomujete paradox této věty, tak neexistujete).... za 4 hodiny bych měl vstávat..... ale nebudu.... nepůjdu totiž vůbec spát... aspoň zatím.... asi počkám na půl 7.... počkám na anetu.... a pak půjdu zjistit co Helena. Nebo možná naopak... Protože pořadí je důležité jen dokud vycházíme z předpokladu, že čas existuje...... zkurvený vesmír... zkurvené houby... NEMÁM TO RÁD... nejhorší na tom je, že pokud se vám tento článek líbí, tak jej nechápete... nebo možná ne, já nevím... aspoň ne va vašem (to je jako i můj? svět?) světě... ale ne... zůstaňme pořád u toho, že čas existuje.... doufám, že Helena "klidně" spí a pak si řeknem, že to byly jen špatné houby... Nejhorší je ta nejistota... a ten vlastní pocit, kdy se na ni vyserete a jdete domů... už ji nehledáte... nehledáte ji proto že by jste se z toho zbláznili.. nebo jste se z toho už zbláznili.....to taky nevíte.....nevím co mám dělat.... já tady píšu a Helena už je třeba někde mrtvá... je to pěkná mrcha... uteče a neřekne... nezavolá... ví, že ani já ani Michal jí zavolat nemůžeme.... Ale stejně ji miluju... vás taky miluju... miluju celý tenhle svět..... a úplně nejvíc Anetu... je mi krásně... vím, že na to čumíte, ale je to tak... protože není jasně stanoven začátek a konec, já jsem se rozhodl, že začnu a skončím s ní... To je pro mě Láska... Aspoň v tomhle okamžiku.... A v každém okamžiku myslím i na Helenu... Mám o ni strach... Celý večer jsem chtěl od někoho tam nad námi další rozměr života... dostal jsem je všechny... vyber si... není to právo volby ale povinnost volby je to prostě mazec... stál jsem sám v nekonečném prostoru... nekonečno vypadá jako sídliště u moraviapressu... pořád se tam smějete a je vám smutno... a máte strach... nic nevíte... ohromí vás ta nicota... KRUH, JE TO PROSTĚ KRUH... NENÍ ZAČÁTEK A NENÍ KONEC... nevím.. některé myšlenky, které jsem zde zmínil vycházejí z předpokladu, že čas neexistuje. Věřím tomu víc.... JE to paradox... všecho je paradox.... byl jsem šťastný v momentech, kdy jsem byl hrozně smutný... a teď je mi krásně... i když Helena je možná mrtvá.... třeba se otrávila houbama.... ale snad ne... a kdyby jo, tak co už... Prostě to nemám rád... ale je mi krásně... Joše, vím, že mě nikdy nepochopíš... ale mám tě rád... Helaně mě chápe( by chápala), a možná i ta moje malá Aneta, na kterou když pomyslím, tak je mi ještě krásněji, mě chápe... nebo třeba jednou pochopí...já jsem dnes pochopil spoustu věcí...
Věci se totiž nemusí stát, aby jste mohli pochopit... dokonce můžete pochopit i něco, co neexistuje... a nemusíte u toho existovat ani vy... všechno je jen matematika... a všechno se dá matematicky vysvětlit.... dokonce i to, že 1=2 sice u toho porušíte nějaké podmínky, jako že se nesmí dělit nulou, ale když vycházíme z předpokladu, že čas neexistuje, tak je to jedno... vím, že píšu zmateně... a jsem zvědavý, na vaše reakce... nepište mi že mě chápete, nebo ne... odpovězte na otázku..

HOUBOVALI JSTE UŽ NĚKDY? (MĚLI JSTE LYSOHLÁVKY?)


DDopsal jsem a co teď? Jít spát? Má to cenu na tři hodiny a něco? Jít k Heleně? Uklidnit se jestli je v pořádku? Nevím, možná to má něco do sebe, ale nejspíš je to už jedno... Prostě jsme ji ztratili... ztratili sami v sobě... možná utekla aby s námi nemusela být... Nevím, neá cenu to už řešit... Napadá mě, že jsem asi ještě nedopsal... kde je konec? Konec není... Aspoň za předpokladu, že čas existuje... ale už se v těch časech nějak ztrácím... vzpomínám si, že jsem hledal sám v sobě... na divadlo... a kam jsem se dostal.... vím je zhruba kudy jsme chodili... nevím... byl to mazec... Chtěl bych si zapálit dohajzlu... nemám ale ani cigáro.... ale na tom stejně nesejde....těším se na Anetu... stejně je to jen iluze.... jen náš pocit... vím to, ale nevadí mi to... smířil jsem se s tím, protože jinak bych nemohl existovat... jako ten detektiv z dark city..... takhle jsem se dneska cítil.... doufám, že helna utekla... doufám, že ji to jen přestalo bavit.... matně si vzpomínám, kdy zmizela.... šli jsme znovu od temposu k moraviapressu... a tam někde jsme si to i uvědomili... snad šla domů... Nevím, jestli bych si dokázal dál namlouvat, že čas existuje. Byl bych ztracen. Možná.. Ale to nevím... V prostoru, ve kterém teď uvažuju, čas zatím je... a nedá se nijak ohýbat ani lámat.. i když věřím, že jinde to nemusí být až takový problém... NE drogy už fakt nebrat. stejně si je zas vezmu... možná... ale vy je NIKDY neberte... A nemyslete... myšlení je cesta ke ztracení.... v tolika myšlenkách už se nikdy nenajdete.... a stanou se z vás individua... ostatním lidem přijdete nechutní... děláte si srandu ze života, nic vám není svaté.. není... uvědomíme si totiž jaké jsme nic... a to je špatně popsáno... protože nemůžete pospat něco, co neexistuje něčím (slovem), co neexistuje, někomu, kdo neexistuje. A nevěřte tomu, že existujete... neexistujete... :) je to trapné... je to tady pořád stále znova... smějete se pořád... a pak vám ztuhne úsměv na rtech...
Chcete říct někomu, že vám na něm záleží a nemůžete... Nemá telefon, nevíte kde je... Vlastně nevíte, jestli je v pořádku... když jste ho viděli naposledy, tak byl pěkně zfetovaný... Ale to je dávno, už si na to moc nepamatujete........Vlastně vůbec... JSte ztraceni...
Já jsem se našel...

Heli, mám Tě moc rád... Doufám, že jsi v pořádku... A jestli ne, tak Bůh s Tebou. Děkuju za všechno a promiň.. Ale stejně věřím, že si to přečteš...


a vás ostaní mám tak moc rád... většinou víc, než si sami myslíte..a vždycky víc,, než si myslím já sám.. aspoň mám ten pocit v určitých chvílích.....
Je 2:59... píšu už (teprve) hodinu... půjdu spát... vlastně už jsem šel spát... ale hrozně jsem se moroval a nakonec jsem chtěl napsat jednu myšlenku... nevím už jakou... třeba jsem jni napsal... asi to byla nějaká zpráva Anetě.... kdoví, jak se s tím popasuje... snad jsem ji příliš nezahltil.... Ale věřím, že to zvládne... Je mi krásně, když na ni myslím... Já ji asi opravdu MILUJU... pořád tomu nedokážu uvěřit...
Když jsem si dnes prožíval nejhorší chvíle ve svém životě...(je to už tak dávno, pře dvěma hodinami, už se to nikdy nevrátí... to je dobře...)... napsala mi...

Ondro, jsem s tebou.A nikdy te neopustim.Miluju te a vzdycky budu. f

Byl to ten nejkrásnější pocit v životě... Nejste nikdy sami..

I když jsme se na tu Helenu vlastně úplně vysrali... A třeba si taky myslela, že se na ni nevyserem.. nevím... asi nepůjdu spát... jsem právě usoudil.... i když ty tři hodiny budou dost hardcore...... ne nemá to cenu... jdu spát... aspoň na tu chvíli.... snad ráno vstanu... kurva, že ta Helena odešla... ale co už... teď už piču nachčijem...

Omlouvám se všem, kteří jste o mě ztratili iluze... Ale já na vás seru... Jde mi jen o mě... Asi... Já nevím... Nedívejte se na mě tak.. Taky se cítím blbě... jdu spát, za tři hodiny přijede Aneta do Břeclavi.... nechci už nikdy žrát houby... Prostě jsem to posral já... dopiče..

Těšim se na Tebe Aneto... Miluju tě totiž... a ty jsi důvod, proč jsem to asi začal psát... nevím jestli to budeš někdy číst, ale skoro u každého řádku, jsem na tebe myslel.... A myšlenka na Tebe mě dostala z nejhorší deprese, co jsem kdy v životě zažil... a zažil jsem jich dost... Děkuju Ti za to.Doufám, že Ti to dokážu někdy oplatit. Dnes jsem totiž dokázal zpochybnit všechno na světě... i svět sám... ale okamžik zpochybnit nelze... a já tě miluju v každém okamžiku... nevím, jestli je moje Láska tedy věčná, ale... slova jsou zbytečná... možná mi rozumíš...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AndrewJ AndrewJ | E-mail | Web | 31. října 2005 v 3:26 | Reagovat

už jen zpětné přečtení článku, už uveřejněného mě přesvědčilo, že nemohu být duševně zdravý... Dobrou noc... snad dokážu vstát, abch šel za tou Anetou...

2 Pizi Pizi | 31. října 2005 v 10:45 | Reagovat

Dusevni zdravi nelze diagnostikovat podle textu psaneho pod vlivem hub. Mel jsem pred par dny tripa a take se to cele tocilo kolem casu.

3 Champ Champ | E-mail | 31. října 2005 v 16:27 | Reagovat

Neboj, dusevne zdravy myt muzes.. jinak gratuluji k pochopeni tak slozite veci jako je cas a kruhova podstat jednoty. (nevim jak to jinak nazvat...ale snad vis, co myslim)

4 AndrewJ AndrewJ | E-mail | Web | 31. října 2005 v 16:33 | Reagovat

Champ: jo jasně... chápu co myslíš.. teď už ano...

5 Michal Michal | 31. října 2005 v 17:30 | Reagovat

Uf, docela síla :) Obdivuju tvou schopnost spontáně chrlit své myšlenky do světa skrze psaní... Mě to Helenino zmizení taky   docela vystíhovalo, ale utěšoval jsem se myšlenkou, že vlastně měla jenom nějaké dva hrnečky a že musí být (na rozdíl ode mě) relativně v pohodě a prostě nedávala naše zfetované blábolení a šla domů...

6 Helena Helena | Web | 31. října 2005 v 19:17 | Reagovat

bohužel vím, že to nebylo jen zfetované blábolení, byla to vyhřezlé nitro..

Najížděla jsem na umělecké prožitky, ale Andrew pořád kecal, tak jsem se nemohla nikam dostat a ke všemu jsem si s tím připadala hrozně povrchní.

Andrew, ty nejsi zdravý, jak to mám říct? Zděsilo mě, co v sobě dusíš. Někdy jsem smích neudržela, pravda. Neměla jsem to řešit? Vy říkáte, že ne.. to tě mám nechat s tím hnusem a neřešit to? promiň, tohle nedokážu.

musela jsem utéct, moje psychika už byla přesycená. možná byla jen chyba ve mně, ale opravdu jsem tě nemohla ignorovat. a přitom ten stav by byl tak super.

tvoje ego, michalovo ego, už jsem to nevydržela dýl.

(říkala jsem, že pudu dom a že odcházím)

(asi bych se neměla tak míchat do cizích duší, ale já si prostě nemůžu pomoct)

měla (mám) jsem o tebe fakt moc velký strach a ty to ráno vykládáš jak historku pro zasmání. promiň ale moc se nesměju.

7 AndrewJ AndrewJ | E-mail | Web | 31. října 2005 v 19:24 | Reagovat

Heli, co Ti na to mám říct. Samozřejmě, že to bylo moje nitro  ale každý má v nitru nějaký hnus, jen ten můj vyplaval zrovna na povrch. vím, že za tím viíš něco víc... Možná tam i něco víc je, ale myslím si, že teď už to není úplně Tvoje starost. Ale děkuju, že se o mě staráš.. Mám Tě rád

8 Vita Vita | E-mail | Web | 31. října 2005 v 23:29 | Reagovat

DROGY FUJ. NEMĚL JSEM, ALE ANI NECHCI.

9 Radana Radana | E-mail | Web | 2. listopadu 2005 v 0:31 | Reagovat

wow,to je teda sila!

10 bittersweet bittersweet | Web | 7. listopadu 2005 v 18:28 | Reagovat

.. south park .. "drogy jsou špatné, áánóó..." .. co aneta? doufam že všechno oká .. píšeš tu o ní moc krásně .. :o)

11 AndrewJ AndrewJ | E-mail | Web | 7. listopadu 2005 v 19:22 | Reagovat

jj, Aneta je OK... sice to musela trošku strávit, k houbám se nestaví zrovna úplně pozitivně, ale v pohodě

12 itchy itchy | 23. července 2007 v 3:29 | Reagovat

ja sem sice "jen" zkoureny, ale ten clanek (idyz sem necetl cely - sorrrryyy - ale za 4hodky vstavam do prace)  no kazdopadne si to sepsal uzasne, krasne myslenky..fakt vyborne :) este so to prectu pak cele urcite ;)

13 noxys noxys | Web | 7. srpna 2007 v 13:16 | Reagovat

Smrt feťáka-zlatá dávka....Kdo nepoznal ten nemůže soudit...

přečti si to.....u mě na webu

14 ddd ddd | 26. října 2007 v 23:38 | Reagovat

jj mel sem houby ... prave ted pisu na dojezdu a rozumim ti, na tripu zazivam podobne paradoxy s casem i s kruhem, je to psycho, ale nestavim se ktomu jako knecemu co nemas, moznost poznat sve ja i ohoblovat veskere veci deniho zivota do takove jednoduchosti, ze ti zustane "nic" je ... neutralni, jsou to cesty, ktere ti muzou zustat zavrene, jen zvedavost a hloupost   ..

15 bboymarcel bboymarcel | E-mail | Web | 18. října 2008 v 13:37 | Reagovat

Ahoj kamaráde tak tebe si najdu.-) protože to co se ti stalo je peklo,jestli si zašel tak daleko jako já tak se divím že si ještě nespáchal sebevraždu...

tvůj článek je moc pěkně napsanej,až na těch pár lidí který neznám...

víš prošel jsem peklem a hledám lidi který prožily podobný věci jako já!

chci ti říct že jsem v životě nepoužil ani jedinou drogu ....ale dostal jsem se strašně daleko...existuje telepatie a neexistuje čas...a zjistil jsem že jsme všichni vesmír ..ale co víc:je že jsme všichni jen stoprocentní dělitelná elektřina....a zbytel byl vymyšlenej...

16 Dr.Smajk Dr.Smajk | 9. dubna 2009 v 19:20 | Reagovat

No tak ja sem mela houbicky poprvi a doufam ze ne naposled a mela jsem k tomu par brcek no strasny furt sem se nekde motala nevedela jsem kde sem kdo jsem ze vsechno co doposud sem zazila bez stavu tak ze to neexitovalo ze to byla jen moje bujna fantazie ze nikdo neexistuje furt sem se nekde motala nekde v myslenkach videla sem veci ktery sem nechtela. Napsal si to bombove tahla myslenka uz me zastihla taky ale bohuzel ne ve stavu jen kdyz sem premislala a zjistila jsem ze sem tatalni psycho coto v hlave nema v poradku ze nejsem normalni rikaj mi to vsichni ze nejsem normalani ale neznam pricinu nebo ji rads nechci vedet asi to bude to ze rada experimentuju s droga takze huleni no jiste furt houbicky sem skusila skusila sem i mochomurku i naky bylinky ale prisla sem na to ze nemuzu hulit vic jak 4dni v kuse jinak se stava zeme jeste veci psycho nez sem sorry za ten prispevek nak sem se trosicku rozepsala

17 LuKe & HelDa LuKe & HelDa | 17. dubna 2009 v 12:48 | Reagovat

Hej kamo houbovali sme a budem pořááád sme blááázní a máš pravdu čas neexistuječas je jako kruh a jako vesmír a jako země nemá konec uvažuj pochopíš. Hej ty by si mophl snáma někdy zahoubovat sme stejní blázni by sme si rozuměli :D skus někdY uvažovat jak to budeš žrát proč se stromu říká strom úroč se houbám řikáj houby a tak jenom na houbách to pochopíš :D

18 defherzufio defherzufio | 17. dubna 2009 v 15:18 | Reagovat

proc jsme tady co tu delame kdo jsme a proc toto vsechno skuste v sobe najit vlastni minulost pomoci hub a po case najdete i mozna budoucnost a vse souvisi s cernou hmotou vesmirem dirou ci kruhem vse do sebe zapada je to neco nepopsatelneho dostat do sebe silu prirody ktera je tak chytra a mocna,,, skuste kdyz budete zhoubovani lusknot prsty co to ve vas vyvola za pocity a co zjistite strach a nebo jen zvuk a kouknete se na to z jineho pohledu protoze zalezi na uhlu pohledu

19 Lysina...:P Lysina...:P | 27. května 2009 v 12:55 | Reagovat

Já měla naposled v sobotu...Je ten nejlepší stav na světě....A proto si ho ráda opakuju....Sice si jednu chvíly připadám unavená..za chvíly plná energie..nebo mám depku..a za chvíli mám chut se bavit...Prostě stavy se střídají....Ale je to úžasný zázrak přírody....Miluju to....Doporučuju...;)

20 prema van smuuf prema van smuuf | Web | 8. července 2009 v 14:52 | Reagovat

Přesně proto se má na houbičky chlastat, aby člověk neměl schýzy.. To je jednoduché.. Potom to jsou luxusní stavy :D

21 Pnd Pnd | 25. září 2009 v 13:27 | Reagovat

Ehm, tak já jsem chlastal - CHLASTAL na podbnou věc jako jsou houbičky (LSD)a ne - nedoporučuju - nějak jsem se v tom kole času a existence zamotal ... :-D A jsem rád že jsem se odmotal a Našel se, jak už zmínil AndrewJ. A myslím si, že blázni jsou všichni a to že někdo vymyslel horoskop (související s hvězdama apod.) a prostě vodnáři, panny a tak, však víte co myslím je jenom pomůcka pro to chápat každého z nás lépe a tak nějak nás to dostává do výklenků bláznů chápete ne, však víte jak ...

22 imobility imobility | 6. března 2011 v 10:45 | Reagovat

Houbičky jsem měla 3krát, včera naposledy, bylo hezky, s pár kamarády jsme si udělali čaj a že půjdeme ven, zatáhlo se a bylo to na nic, seděli jsme v nonstoupu, chtělo se mi pařit, tekli mi nohy, svět se točil, bála jsem se jet se zhoubovaným řidičem, ale bylo to jen kousek přes město, zajeli jsme ke kámošovi na film, střídali se stavy euforie a deprese, každý cizí zvuk jako třeba tekoucí voda v umyvadle mě hrozně rozptyloval, pila jsem pivo a dala si s ostatními ještě 2 jointy, udělalo se mi zle, ne od žaludku, houkání v hlavě, mžitky před očima, tlak do hlavy, šla jsem si sednout na půl hodiny na vzduch na terasu i když bylo zima, dělalo mi to dobře, pořád jsem haluzila, asi jsem i na chvíli usnula, zdálo se mi, že jsem doma, že na mě naši křičí, že jsem ožralá, normální domácí scéna, chvíli jsme koukala na zábradlí terasy a přemýšlela jsem, jestli skočit, zdálo se mi, že mi líže obličej pes, ale žádný tam nebyl, najednou jsem se probrala a zjistila, že vůbec nejsem doma, ulevilo se mi, pořád mi však hučelo v hlavě, byla mi zima, dala jsem si kapucu a nohy nahoru na druhou židli, koukala jsem na hvězdy, abych se uklidnila a zvedla si náladu, říkala jsem si: mysli na hezké věci, schýzi odejdou, bude ti dobře, za chvíli mě volali ze vnitř, jestli jsem v pořádku, už mi bylo lépe, tak jsem šla za nimi... potom už bylo všechno fajn, jen ten stav na balkóně asi nikdy nezapomenu a příště si rozmyslím, jestli má cenu houbičkovat... podle mě stavy vznikající po požití lysohlávek hodně záleží na náladě a společnosti lidí, s kterými si to člověk dá, včera to prostě nevyšlo podle mých přestav... jindy jsem měla luxusní náladičku... zase si dám, ale až za dlouho, zatím mě odrazuje ten můj živý zážitek...

23 Mexikánec Mexikánec | E-mail | 28. března 2011 v 15:00 | Reagovat

Do halucinogenů POZITIVNĚ!!

Je mi 23,už je to celkem dlouho co jsem poprvé přičuchl k mým prvním houbám,ténkrát  v patnácti naložené v medu,bylo to tak dobrý a ten stav,je to propojení s ostatními lidmi,kteří jsou s vámi na výletě,bohužel hlavně si dejte pozor s jakým stavem do toho jdete,stalo se vám něco špatného v životě,nikdy se neodvazujte pomocí hub či lsd,..ten první pořádněj trip jsem zažíval se skvělou bandou lidí,..jeden z nás bohužel později zemřel,těžko říct,zdali to byla náhoda,či ně,..jen vím,že ten člověk,byl opravdu skvělěj kamarád,kterej byl pro mne opravdu přítelem,který mi dodnes velice chybí,ale říkám si,..třeba je smrt skvělá,..neřešíš potom žádné problémy,nemáš žádné potřeby,..těžko říct,jen doufám,že se má skvěle..těžko definovat smrt,..nikdo neví co se stane potom..

Následný stav,možná po půl roce,..když už jsem myslel,že jsem na to opravdu připravený byl opravdu jeden z nejhorších které jsem kdy zažil a opravdu si můžů poblahopřát že tu stále jsem,..dalo by se to nazvat jako roztrojení osobnosti,rozpětění,možná i víc,..nebudu raději popisovat přesné zážitky,..jen buďtě opatrní!!Do halucinogenů jen s dobrou náladou.

tentokrát s jinými lidmi

  Ale teĎ ktomu k čemu jsem se chtěl dostat.

Dnes jsem se probral Mexikánec po 24hodinovém tripu na houbách,opravdu nekonečný.Vlnění,halucinace,.změnění stavů,..bez jediné šance usnout,.naštěstí jsem byl společně s mojí přítelkyní,která měla úplně stejný stav jako já,.takže jsem nato nebyl tak sám,..řeknu vám,..to co jsme viděli za celou noc,to opravdu nejde popsat,..bylo to skvělý,skvělá sranda,..jen když si vzpomenu když mi Aneta řekla,že už se chce semnou společně vlnit v posteli,..nikdo netušil,že se budem vlnit nekonečně až na hraně psychózy,vlastně ani nevím jestli to můžu takto definovat..nejsem odborník..ale vím co jsem zažil..

Nekonečný stav v halucinaci,v poblouznění s myšlenkami bez konců,..
Říkal jsem si,co když neusnu...

Dnes píšu tento komentář(ani jsem pořádně nevěděl kam to mrsknout,vlastně stále nevím zdali se to sem hodí),pro lidi kteří jsou na dojezdu na houbách a mají strach že to nezkončí nebo mají  deprese

NEZTRÁCEJTE HLAVU,ŽIVOT JE SKVĚLEJ!
(nakonec se to tlačítko restart systému aktivuje)

(omlouvám se lidem kterým tento komentář přijde jako nesmyslnej,a dali si tu práci aby to četli,stále v sobě otravu mám,ale měl jsem potřebu to zdělit...)

Hasta la vista

24 halus halus | E-mail | 5. listopadu 2011 v 17:22 | Reagovat

Ještě sem nehoubovala..! ale jednou chci ..! tak mě to láka!! :)* Vihulená palice nic neniíí ale mít halucinogeny\ :)* Oo )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.