Věci se totiž nemusí stát, aby jste mohli pochopit... dokonce můžete pochopit i něco, co neexistuje... a nemusíte u toho existovat ani vy... všechno je jen matematika... a všechno se dá matematicky vysvětlit.... dokonce i to, že 1=2 sice u toho porušíte nějaké podmínky, jako že se nesmí dělit nulou, ale když vycházíme z předpokladu, že čas neexistuje, tak je to jedno... vím, že píšu zmateně... a jsem zvědavý, na vaše reakce... nepište mi že mě chápete, nebo ne... odpovězte na otázku..
HOUBOVALI JSTE UŽ NĚKDY? (MĚLI JSTE LYSOHLÁVKY?)
DDopsal jsem a co teď? Jít spát? Má to cenu na tři hodiny a něco? Jít k Heleně? Uklidnit se jestli je v pořádku? Nevím, možná to má něco do sebe, ale nejspíš je to už jedno... Prostě jsme ji ztratili... ztratili sami v sobě... možná utekla aby s námi nemusela být... Nevím, neá cenu to už řešit... Napadá mě, že jsem asi ještě nedopsal... kde je konec? Konec není... Aspoň za předpokladu, že čas existuje... ale už se v těch časech nějak ztrácím... vzpomínám si, že jsem hledal sám v sobě... na divadlo... a kam jsem se dostal.... vím je zhruba kudy jsme chodili... nevím... byl to mazec... Chtěl bych si zapálit dohajzlu... nemám ale ani cigáro.... ale na tom stejně nesejde....těším se na Anetu... stejně je to jen iluze.... jen náš pocit... vím to, ale nevadí mi to... smířil jsem se s tím, protože jinak bych nemohl existovat... jako ten detektiv z dark city..... takhle jsem se dneska cítil.... doufám, že helna utekla... doufám, že ji to jen přestalo bavit.... matně si vzpomínám, kdy zmizela.... šli jsme znovu od temposu k moraviapressu... a tam někde jsme si to i uvědomili... snad šla domů... Nevím, jestli bych si dokázal dál namlouvat, že čas existuje. Byl bych ztracen. Možná.. Ale to nevím... V prostoru, ve kterém teď uvažuju, čas zatím je... a nedá se nijak ohýbat ani lámat.. i když věřím, že jinde to nemusí být až takový problém... NE drogy už fakt nebrat. stejně si je zas vezmu... možná... ale vy je NIKDY neberte... A nemyslete... myšlení je cesta ke ztracení.... v tolika myšlenkách už se nikdy nenajdete.... a stanou se z vás individua... ostatním lidem přijdete nechutní... děláte si srandu ze života, nic vám není svaté.. není... uvědomíme si totiž jaké jsme nic... a to je špatně popsáno... protože nemůžete pospat něco, co neexistuje něčím (slovem), co neexistuje, někomu, kdo neexistuje. A nevěřte tomu, že existujete... neexistujete... :) je to trapné... je to tady pořád stále znova... smějete se pořád... a pak vám ztuhne úsměv na rtech...
Chcete říct někomu, že vám na něm záleží a nemůžete... Nemá telefon, nevíte kde je... Vlastně nevíte, jestli je v pořádku... když jste ho viděli naposledy, tak byl pěkně zfetovaný... Ale to je dávno, už si na to moc nepamatujete........Vlastně vůbec... JSte ztraceni...
Já jsem se našel...
Heli, mám Tě moc rád... Doufám, že jsi v pořádku... A jestli ne, tak Bůh s Tebou. Děkuju za všechno a promiň.. Ale stejně věřím, že si to přečteš...
a vás ostaní mám tak moc rád... většinou víc, než si sami myslíte..a vždycky víc,, než si myslím já sám.. aspoň mám ten pocit v určitých chvílích.....
Je 2:59... píšu už (teprve) hodinu... půjdu spát... vlastně už jsem šel spát... ale hrozně jsem se moroval a nakonec jsem chtěl napsat jednu myšlenku... nevím už jakou... třeba jsem jni napsal... asi to byla nějaká zpráva Anetě.... kdoví, jak se s tím popasuje... snad jsem ji příliš nezahltil.... Ale věřím, že to zvládne... Je mi krásně, když na ni myslím... Já ji asi opravdu MILUJU... pořád tomu nedokážu uvěřit...
Když jsem si dnes prožíval nejhorší chvíle ve svém životě...(je to už tak dávno, pře dvěma hodinami, už se to nikdy nevrátí... to je dobře...)... napsala mi...
Ondro, jsem s tebou.A nikdy te neopustim.Miluju te a vzdycky budu. f
Byl to ten nejkrásnější pocit v životě... Nejste nikdy sami..
I když jsme se na tu Helenu vlastně úplně vysrali... A třeba si taky myslela, že se na ni nevyserem.. nevím... asi nepůjdu spát... jsem právě usoudil.... i když ty tři hodiny budou dost hardcore...... ne nemá to cenu... jdu spát... aspoň na tu chvíli.... snad ráno vstanu... kurva, že ta Helena odešla... ale co už... teď už piču nachčijem...
Omlouvám se všem, kteří jste o mě ztratili iluze... Ale já na vás seru... Jde mi jen o mě... Asi... Já nevím... Nedívejte se na mě tak.. Taky se cítím blbě... jdu spát, za tři hodiny přijede Aneta do Břeclavi.... nechci už nikdy žrát houby... Prostě jsem to posral já... dopiče..
Těšim se na Tebe Aneto... Miluju tě totiž... a ty jsi důvod, proč jsem to asi začal psát... nevím jestli to budeš někdy číst, ale skoro u každého řádku, jsem na tebe myslel.... A myšlenka na Tebe mě dostala z nejhorší deprese, co jsem kdy v životě zažil... a zažil jsem jich dost... Děkuju Ti za to.Doufám, že Ti to dokážu někdy oplatit. Dnes jsem totiž dokázal zpochybnit všechno na světě... i svět sám... ale okamžik zpochybnit nelze... a já tě miluju v každém okamžiku... nevím, jestli je moje Láska tedy věčná, ale... slova jsou zbytečná... možná mi rozumíš...
už jen zpětné přečtení článku, už uveřejněného mě přesvědčilo, že nemohu být duševně zdravý... Dobrou noc... snad dokážu vstát, abch šel za tou Anetou...