Postřehy z mého brlohu. AndrewJ na Blog.cz

Představte si, že žijete na dně Mariánského příkopu. 10 911 metrů pod hladinou moře. Uprostřed absolutní tmy. Uprostřed absolutního ticha. Nedopadá tam žádný paprsek světla z toho světa tam nahoře. Neslyšíte žádny zvuk. Nevíte jaký svět nahoře je. Nevíte jestli je veselý a krásný. Nevíte jestli je špinavý a smutný. Žijete si ve svém temném světě s ostatními podivnými tvory, kteří občas vydávají jakési světlo, které je však pouze ubohou náhražkou toho světla shora. Žijete si ve svém tmavém světě a jste relativně spokojení. Přizpůsobil jste se životu ve tmě. Máte co jíst, kde spát. Ale jinak máte jen tmu. Smutnou, černou tmu.

Žiju už rok ve tmě. Někde tady v té tmě se mi ztratila moje holka, co jsem s ní byl, když jsem byl ještě nahoře na světle. Ale já jsem se potápěl a ona se potápí nerada. Docela jsem se tady zabydlel, a není mi tu až zas tak špatně. Našel jsem si dobrou díru, kde můžu složit hlavu. S jídlem to sice není až tak super, ale hlady zatím nechcípám. Takže si tady, 10991 metrů pod hladinou, kam žádný paprsek nedopadne, relativně dobře přežívám.

Ale jednou jsem se podíval nahoru, k hladině. Podíval jsem se nahoru a zmocnil se mě divný pocit. Cizí, ale přesto trošku povědomý. Žil jsem si dál ve tmě a čím dál častěji jsem se díval nahoru. Chtěl jsem zažívat ten pocit stále i když jsem ho neuměl pojmenovat. A jednou jsem ho náhle uviděl. Zbloudilý paprsek světla ze světa tam nahoře. Ze světa, kde není jen tma a ticho. Ze světa, který jsem kdysi znal. Ze světa, kde jsem byl šťastný. Uvědomil jsem si, že jsem zapomněl spoustu věcí. Zapomněl jsem, jaké je to být zamilovaný. Zapomněl jsem, jaké je to být šťastný.

A najednou se mě zmocila chuť být zase nahoře. Vidět barvy, slyšet zvuky, smát se, zamilovat se, poznávat a učit se nové věci.

Chystám se teď na cestu. Věřím , že ji zvládnu. Věřím, že zase uvidím světlo.

Před chvílí skončil Německá rally. Loeb potvrdil, že letošní titul mu už velmi prvděpodobně neunikne. Ani jedna škodovka nedojela do cíle, i když kopecký jel na body (bod). ale pak vypadl. škoda, že Bengue vypadl tak brzy. Čekal jsem od něj víc. Schwarz všecny potěšil rozhodnutím skončit po sezóně se závodnickou kariérou.

Příjemně mě překvapil Roman Kresta. Nejsem jeho fanoušek, spíš naopak, ale příjemně mě překvapil. Navíc jeho tahání o vteřinky s italem Gallim s Mitsubishi bylo kořením třetí etapy, škoda jen, že to nevyšlo. Ale i 6. místo je skvělé, a co víc, Roman byl nejlepší ze všech jezdců s vozem Ford.

Nicméně, moje myšlenky spjaté s rally se ubírají již jiným směrem. Směrem k Britské rally, která ve mě mě, jako velkého fanouška týmu Škoda, budí velká očekávání, díky anganžování bývaléh mistra světa Colina McRae. Věřím, že pokud zajede dobře, má škodovka, které by měl tamní charakter tratí vyhovovat, šanci na bednu.

Už nějakou dobu čtu pravidelně Britské Listy. Píší o spoustě věcí co mě zajímají, píší tam někteří lidé, kterých si vážím. Nicméně poslední dobou mě oslovují čím dál tím méně. Extremisté dostávají více prostoru a i když většinou k extremistickým komentářů vyjde nějaká polemika, která by měla ukázat, v čem jsou extremistické názory mylné, zvrhne se tato do pouhého extremismu opačné polarity. Totot podle mého názoru Britských Listů příliš neprospívá. Oobně je zatím úplně nezatracuji, počkám si, jaké články přinese nový akademický rok.

Nicméně by mě velmi mrzelo, kdyby tento, mnou kdysi velmi ceněný interntový deník, ztratil svou bývalou kvalitu a plácal by se s kdejakými extrémněpolitickými škváry.

V suse mi nešel zvuk. Podíval jsem se po internetu a hned jsem našel pár věcí, čím by to mohlo být.... Postahoval jsem různé kodeky a programy, nainstaloval potřebné balíčky. Zvýšil jsem hlasitost, protože impilicitně byla nastavena na 0. A zvuk nic... Byl jsem zoufalý, hledal jsem v diskuzích...

A pak mě napadlo zkontrolovat kabely :) Zapojil jsem kabel, který asi někdo vyškubl, když o něj zachytil židlí... (což se u mě občas stává)

Rozhodl jsem se překonat mé obavy z neznámého a nainstaloval jsem si linux. suse 9.3. Instalace proběhla bez problémů, až na USB modem well asu 8000. Ten jsem nemohl pod linuxem rozjet.

Na fóru živě jsem se seznámil s člověkem, který měl úplně stejný problém jako já. Společně jsme marně hledali řešení, až jsem nakonec uložil linux k ledu. Po nějaké době se mi tento člověk ozval, že už náš problém vyřešil a zaslal mi návod, při jehož četbě jsem se patřičně zděsil. Výrazy "kompilace jádra" apod. mě, jako naprostého linuxového začátečnika, velmi vyděsily, nicméně jsem se do toho pustil.

A úspěšně. Dodalo mi to náležité seběvědomí a nadšení k dalšímu poznávání linuxu.

Nikdy jsem na podobné akce nejezdil. Nelákaly mě. Nelákala mě hlavně hudba. Myšlenka Czechteku se mi v zásadě líbila. Chtěl jsem tedy letos na CzechTek poprvé vyrazit. Spíš až v neděli, protože jsem se nechtěl potkat s lidmi, kteří tam jedou, protože je to IN. Chtěl jsem poznat freetekno kulturu a zjistit, jestli jsou ti lidé v něčem jiní než já.

Jak už dnes všichni víme, neměl jsem příležitost. CzechTek, byl v sobotu rozehnán. Po sérii lží, a polopravd, šířených ze strany Policie ČR. V tu chvíli se ve mně vzbouřila má svobodomyslnost a stal se ze mně člověk, který kritizuje brutalitu PČR. Bohužel nejen ze mně. Proti brutalitě vystoupilo také mnoho politiků, o kterých si osobně nemyslím nic pozitivního, a z kterých mám pocit, že je jim to ve skutečnosti úplně jedno.. Zejména bych zmínil pana Langera, kterého opravdu nemám rád, ale i jiní.. Hlavně, že vezmeme Paroubkovi preference. Pan prezident se opět zachoval jako čestný předseda ODS, a vystoupil proti zásahu Police. Přidali se i pánové Kalousek a Němec, kteří se opatrně, aby nezpůsobili koaliční roztržku, postavili spíš na stranu ODS, s kterou pravděpodobně plánují spolupráci po volbách 2006.

K tomu se ještě připojila Lucka Bílá.... ( to jsem opravdu nepochopil.. a ona nejspíš také ne.)

Abych to shrnul. Jsem zhnusen. Jsem zhnusen Policií ČR. Jsem zhnusen premiérem a ministrem vnitra. Jsem zhnusen prezidentem a ODS, jsem zhnusen Lucií Bílou... A jsem zhnusen i teknaři, protože za těch pár dní, co se o to naplno zajímám, poznávám, že oni jsou vrcholem konzumního světa, kterým tak opovrhuji.